neděle 25. března 2018

Jaký byl můj porod - pokračování

Jestli vás zajímá, jak to celé začalo, mrkněte na první část tohoto článku ZDE. Asi nemá cenu to víc prodlužovat a jestli vás zajímá, jak to všechno pokračovalo, tak čtěte dál :) 

Je tedy už večer, já ležím na posteli na lůžkové části a čekám, co se bude dít. Na pokoji jsem s jednou moc milou paní a tak si chvíli povídáme. Ona čeká už druhé dítě a tak není tak vyjukaná jako já. Občas prohlásí tedy něco hrozného, co jako prvorodička prostě nechcete před porodem slyšet, ale jsem smířená s tím, že mě možná čeká opravdové inferno :)



Rozhodnu se, že se prospím, kdo ví, kdy se mi to zase podaří. Stále nic necítím, nic mě nebolí a stihnu ještě postovat fotku na Instagram. Mezitím píšu několika kamarádkám, ať na mě myslí, že už se možní blíží den D :) Usnu asi na 10 minut, když mě najednou probudí zvláštní bolest. Možná spíš jen takový tlak zakončený vlnou horka. Uf, tak tohle byla kontrakce? Asi ne, tak zavřu oči a snažím se usnout.

Za chvíli se ale ten divný pocit dostaví znovu. Sakra, tak že by to fakt už začalo? Po čtvrtém "divném pocitu" mi moje spolubydlící navrhne, že mi bude počítat, jaké jsou časové rozestupy a bere to tak trochu jako zpestření večera :) Zjistím, že kontrakce přijde po 10, 7, 9 a pak zas 7 minutách. Aha, tak není pravidelná, tak to nic, to bude ještě trvat. Za chvíli mě sestřička zavolá na další kontrolní monitor a já začínám zjišťovat, že ten divný pocit přechází pomalu a jistě do bolesti. Po půl hodině na monitoru se začínám už trochu kroutit, pořádně dýchat (nebo spíš funět) a říkám si, že jestli to takhle půjde celou noc, moc se asi nevyspím (haha, já naivka :) Manžela po telefonu pořád informuju o tom, jak mi je a naznačuju, že se možná začíná něco dít.

Jdu tedy do sprchy a doufám, že mi teplá voda od bolesti uleví. Pomáhá to jen chvíli a pak mě to už nebaví. Jdu si tedy lehnout a po chvíli přijde taková kontrakce, že doslova vykřiknu a hulákám na paní vedle, ať hned volá sestru. Ta mě vyzve, ať dojdu za ní na vyšetřovnu, což se po pár krocích začne zdát jako nemožný úkol. Opírám se o zdi a kontrakce skáčou snad po dvou minutách. Mám pocit, že se za sestrou belhám snad hodinu. Po vyšetření zahlásí, že je čas vyrazit na porodní box. Cože? Volám hned manželovi a skoro na něj křičím, ať všeho nechá a jede! Sestřička mi pomáhá balit věci na pokoji a spolubydlící se usmívá a tvrdí, že do rána porodím.

No tak to určitě! Tohle bude asi ještě trvat, ale jestli se ta bolest bude takhle stupňovat, tak to asi nebudu příjemná :) Když dorazíme na porodní box, přijde se mi představit neskutečně milá porodní asistentka a vysvětlí mi, co se bude dít. Celou dobu mám vážně štěstí na skvělý personál a nemůžu říct jediné křivé slovo. 

Kontrakce už skáčou snad po minutě a já mám pocit, že začínám být už trochu v agónii. Pořád vyhlížím manžela, snažím se tolik nepokřikovat, protože jen dýchání už prostě nestačí. Ta bolest začíná být vážně dost hnusná a já porodní asistentku prosím, ať mi dá něco na bolest. Ta slíbí, že po přípravě a vyšetření podle možností něco donese. Dál už to bylo jak v rychlém filmu.

Příprava - STŘIH - přichází manžel - STŘIH - jsem pod sprchou a snažím se mírnit bolest - STŘIH - nijak to nepomáhá a já už začínám vážně chápat, jak je porodní bolest výjimečně nepopsatelná věc.... Kdo nezažil, tak nepochopí, protože se to vážně nedá přirovnat k něčemu konkrétnímu.

A najednou to přijde... ten pocit, že musíte tlačit. Není to ani hodina, co jsem na porodním boxe a říkám si, že to není možné. Že to bude jako v těch filmech. Přijde doktor a nakáže mi, že nesmím tlačit, že musím vydržet, až budu "otevřená" na požadovaný počet centimetrů. A to já přece ještě nejsem. Teda už jsem, jen to nevím, protože mě nenapadne, že dám 5 centimetrů za 5 minut :) STŘIH!


Belhám se ze sprchy, už vážně nahlas křičím, funím a ani nevím, jak mám vlastně dýchat, aby ta děsná bolest polevila. Asi to vzdávám. Jak to psali v tom Hypnoporodu? Představujte si modrou stuhu, jak se pomalu rozvinuje... No to určitě! Kašlu na stuhy! Dejte mi někdo něco na bolest nebo to nedám. STŘIH Porodní asistentka začíná připravovat "náčiní" a volá doktorku STŘIH Vydávám zvuk, který nezní vůbec jako já, mám pocit, že umřu bolestí. Teď a tady. Doktorka mi říká, ať nekřičím a všechnu sílu dám do tlačení, že teď už to bude STŘIH naprostá agónie a všechno je jak v mlze STŘIH Kuba je venku a já ho cítím, jak mi ho pokládají na břicho... 

Panebože, on už je venku! Dívám se na manžela, který stojí vedle mě a utírá si slzy STŘIH Já křičím na doktora, jestli je malý v pořádku a najednou slyším, jak začne plakat! Tak brečím taky a volám, jen ať pláče, chlapeček náš milovanej STŘIH

Jsem v šoku, jak rychle to celý proběhlo. Jak hned ta děsná bolest odezněla, jak je mi z minuty na minutu skvěle a hlavně že vidím našeho syna. Je v pořádku a nejkrásnější na světě! V šoku jsme oba dva, ale mě je úžasně, jako by mi konečně někdo píchnul něco do žíly, ale je to jen čistá radost a adrenalin. Dívám se, jak manžel chová Kubíčka, jsme na boxu už sami a užíváme si první minuty jako rodina. Jsme tři! Jak se to jen stalo? Jak je možné, že ta neskutečná bolest jako mávnutím odešla? Ženské tělo je vážně neskutečné!

Chováme střídavě toho našeho poklada a voláme rodině i kamarádům. Většinu z nich vzbudíme, je něco po druhé ráno a naše radost musí být cítit až do Brna. Nikdo nechápe, že to šlo tak rychle a všichni čekali, že se Kuba narodí až třeba na konci víkendu. Včetně mě! STŘIH

Kdyby mi někdo řekl, že jako prvorodička porodním do dvou hodin od první kontrakce, tak bych se mu vysmála. Všichni mě strašili, že první děti se přenáší, často vyvolávají a porod trvá dlouhé hodiny. Ale já si přece tak moc přála, aby to šlo rychle a povedlo se! Kubíček se prostě strašně moc těšil ven a řekl si, že není čas ztrácet čas.

A i když si dobře pamatuju, jak byla ta bolest nesnesitelná a poslední minuta toho všeho asi nejhorší, co jsem kdy cítila, tak všechno odeznělo ve chvíli, kdy jsem ho poprvé viděla. Byl tak maličký, dokonalý a prostě náš! A už dva dny po porodu jsem si říkala, že jednou bych tohle všechno ještě vydržela :) Ať žijou hormony!

A to je asi všechno, víc toho pro vás nemám. Byl to fičák, ale upřímně jsem neskutečně ráda za to, jak rychlé to bylo. Nedokážu si představit, že mám kontrakce třeba 10 hodin, nebo i víc. To bych vážně asi nezvládla a dost možná měla z toho všeho trauma :) Takhle mám vážně prakticky skvělej zážitek, i když to zní asi trochu sadomaso :) Tím, že jsem to vlastně od začátku nečekala, překvapilo mě to, tak jsem se nestihla ani bát nebo nad tím vším nějak víc přemýšlet a stresovat se. Prostě to přišlo a bum. Nadílka štěstí, radosti a lásky zabalená v balíčku s expresním doručením :)

Říkala jsem to i u průběhu svého těhotenství a musím to zopakovat i teď, ale jsem neskutečně vděčná za to, jak rychle a hladce můj porod proběhl. Nebudu lhát, že jsem během těhotenství neměla strach z toho, jaké to bude, měla a celkem velký. Hlavně z toho, aby všechno proběhlo dobře a náš malý poklad byl v pořádku. Ale musím říct, že i díky přečtení knížky Hypnoporod jsem se v určitých věcech trochu víc uklidnila a v některých ohledech mi vážně pomohla.

A když bylo po všem, tak jsem zase děkovala tomu tam nahoře, že byl na nás tři tak moc hodný. Je těžké o tom všem psát a neznít pateticky nebo kýčovitě, ale narození dítěte je něco tak neuvěřitelně emotivně silného a jedinečného...a zvlášť po tom, když si před tím vším projdete ne zrovna příjemnými věcmi. Možná i proto budou některé pasáže znít nelogicky a dost možná i trochu přeskakuju z jedné věci na druhou, ale myšlenky mi i teď po těch několika týdnech pořád skáčou jedna přes druhou.

Teď se s vámi už loučím a jdu pozorovat ten náš malý poklad, jak krásně spinká a na počest konce šestinedělí asi i uronit slzu dojetí nad tím, jak jsme to dobře zvládli :)

Mějte krásnou neděli!




9 komentářů:

  1. Krásně napsané, hned se mi vybavil můj porod. Rodila jsem v říjnu a měla jsem to hodně podobné. Bolesti se po třech "normálních" kontrakcích rozjeli pravidelně po třech minutách a to teda byla síla 😃 letěli jsme do porodnice, tam mi ani nestihly dodělat monitor, protože jsem už byla otevřená na 8 cm a šla na sál. Dvakrát jsem zatlačila a Emička byla venku. Prvorodička, porod přesně na termín a porod po dvou a půl hodinách po začátku bolestí. Když to někde vyprávim, sledují mě všichni dost nevěřícně 😀 ale na jednu stranu jsem i ráda, že to bylo tak rychlé, nedokážu si moc představit, prožívat to několik hodin.

    OdpovědětVymazat
  2. Jééé, jsem fakt dojatá :) Krásný porod a hodně mi připomíná ten můj. Praskla mi voda a za dvě hodiny byl syn na světě. Nechápu, že někdo rodí třeba 15 hodin?!?! Stačily mi ty dvě :-D

    OdpovědětVymazat
  3. Krásny článok :) Mne praskla voda o 5 ráno, cely deň som ležala v nemocnici, kontrakcie žiadne, nemohla som nič jesť, asi po 16 hodinách začali silne kontrakcie ale neotvárala som sa, takze aj tak nakoniec cisarak :( Ale najdôležitejšie je, že su detičky zdravé ;)

    OdpovědětVymazat
  4. Páni, tyhle články mě neskutečně uklidňují..mám termín 20.6 a taky se hrozně těšíme, doufám, že to budu mít rychle za sebou a celkově jsem na to hodně zvědavá..jenom teda mamka mi třeba tvrdila, že se dělá klystýr, o čemž tady nepíšeš..asi jak kde

    OdpovědětVymazat
  5. Silný článek. Ještě jednou gratuluji Rendy :)

    OdpovědětVymazat
  6. To je krásný Rendy, úplně mě to dojalo! Dodatečně gratuluji k narození chlapečka a přeju Vám hodně zdraví! :)

    OdpovědětVymazat
  7. Hezký článek, úplně jsem si vzpomněla na nějaké stejné momenty a pocity ze svého prvního porodu. A jak píšeš, na tom hypnoporodu něco bude, člověk musí věřit sobě, svému tělu, že všechno bude v pořádku, příroda to má dobře zařízené.
    scruffy@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  8. Krásný chlapeček, užívejte si každý den, vyroste strašně rychle. Jeho hladký příchod na svět je pro vás rodiče velké štěstí, vychutnali jste si tu radost a emoce naplno, bez toho, aby vám to kazil stres :) Ať je brouček zdravý a spokojený, maminka září štěstím i z fotky :)

    OdpovědětVymazat
  9. Krásný malý poklad, krásné jméno. Přála bych každé mamince pohodový porod, který si vysnila.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za vaše milé komentáře! Blogger mi bohužel technicky neumožňuje odpovídat na komentáře jednotlivě, proto odpovídám vždy hromadně. Pokud se stane, že vám na váš dotaz neodpovím, kontaktujte mne prosím mailem, děkuji :)