středa 21. března 2018

Jaký byl můj porod aneb jak přišel Kuba na svět

Je pátek odpoledne a v televizi zrovna začíná slavnostní zahájení olympijských her. Stojím v obýváku a sleduju jak nastupuje český tým, když najednou cítím nějaké šimrání na noze. Zdá se mi, jakoby mi tekla voda po stehně, ale nedržím zrovna nic v ruce, čím bych se mohla omylem polít a tak mě hned napadne jediné. Praskla mi voda!

To je ale přece blbost, vždyť mám ještě týden do termínu a v úterý mi doktor na kontrole řekl, že to na porod rozhodně ještě nevypadá. Žhavím tedy telefon a volám ségře, která za sebou porod už má a možná by mohla tušit. Netuší. Jí voda nikdy nepraskla a porod měla vyvolaný, takže mi neumí říct, jestli je to ONO nebo ne. Ale jestli chci, odveze mě do místní porodnice, kterou mám kousek od svého bydliště, abych nemusela až do Prahy, kde jsem oficiálně registrovaná.




Pořád nad tím přemýšlím a říkám si, jestli jsem se vážně něčím jen nepolila, vždyť první děti se vždycky přenáší, každý mi to tak tvrdil :) Rozhodnu se, že si skočím ještě na poštu a cestou uvidím, jestli se něco "rozjede" nebo to byl jen planý poplach. Obléknu se, ujdu asi 20 metrů a najednou mám pocit, že cítím, jak kdyby mi někdo vylil skleničku vody do rozkroku :) Žhavím telefon znovu a říkám ségře, ať startuje auto, že si jdu vzít nové kalhoty a jedeme pro jistotu do té porodnice :)

Mezitím volám manželovi, že mi asi praskla voda, ale že to tak být nemusí, ale ať raději vyrazí z práce, co kdyby náhodou. Dorazíme do místní porodnice, nekonečně dlouho hledáme ty správné dveře a když je objevíme, mám upřímnou radost. Sestřičce rychle vysvětlím celou situaci a musím vytrpět její kyselý výraz, když prohlásím, že chci rodit v Praze a tady ne (pokud mi neřekne, že do dvou hodin začnu rodit a nebudu mít jinou možnost). Natočí mi tedy monitor a po kontrole na ultrazvuku doktorka prohlásí, že mi voda tedy praskla a že bych měla vyrazit do své porodnice.

Dojedeme tedy domů, manžel už mezitím dorazil a balí si věci. Kupodivu jsem úplně klidná a vůbec si nepřipouštím, že bych brzy měla rodit :) V mých představách jsem si tuhle situaci představovala úplně jinak - že budu nervózní, budu se bát, budu panikařit a prostě budu úplně zoufalá. Nic z toho se ale neděje, já si v klidu dobalím ještě kufr do porodnice, nachystám autosedačku a oblečení pro prcka, aby ho pak manžel mohl dovézt a nemusel ho hledat. V klidu a pohodě vyrážíme směr Praha a vlastně si vůbec nepřipouštíme, co za pár hodin nastane :)



Když dorazím na příjem, nikde nikdo není, což mě mile překvapí (ve smyslu, že nikde nejsou desítky rodících nebo hekajících žen :) Odevzdám sestřičce všechny nachystané dokumenty, ona jen všechno překontroluje, ale všechny údaje už v počítači mají z poradny a není tedy důvod se mě znovu vyptávat na všechny informace. Natočí mi opět monitor a já se naivně ptám, jestli jsou tam už vidět nějaké kontrakce. Nic necítím, nic mě nebolí, ale stejně si říkám, co kdyby náhodou.

Tak samozřejmě nic a bude se prý čekat 24 hodin. Co? Tak dlouho? Pak by se porod začal případně vyvolávat atd. To je scénář, který si nepřipouštím, protože já si to v hlavě namalovala úplně jinak a žádné vyvolávání nechci (pokud to nebude samozřejmě nezbytně nutné). Nevím, jestli jsem vám to někde psala, ale před porodem jsem se o něco více zajímala o metodu HYPNOPOROD a v rámci různých relaxačních technik jsem si i stále opakovala, že já budu mít krásný, rychlý a bezproblémový porod. Sama jsem tomu asi ani nevěřila, ale když je teď už dávno po všem, můžu vám říct, že síla mysli je neuvěřitelná a když si něco moc přejete, tak se to i splní :)



Očekávám, že po vyšetření nás s manželem odvedou na porodní box, kde tedy budeme čekat, až se to celé rozjede. Ale ouha, tak to není a vzhledem k tomu, že to na porod nevypadá, tak mě šoupnou na lůžkovou část a manžel musí domů (kvůli chřipce jsou návštěvy na oddělení zakázané). Mě se chce brečet, vlastně teda ve výsledku brečím, protože nechci, aby manžel odcházel a já zůstala sama. Nevím, co mě čeká, jak dlouho to bude trvat a kdy ho zase znovu uvidím. Když se mezi dveřmi na oddělení loučíme, brečíme skoro oba, protože to cítíme úplně stejně. Mám chuť mu říct, ať sedí někde v lobby a nehne se ani na metr, ale vím, že bych byla sobec a jelikož už se blíží večer, vím, že mu spánek pomůže. Jede tedy k rodičům, kteří bydlí v Praze, aby byl v případě potřeby kousek a mohl kdyžtak hned přijet.

Když si lehám do postele na lůžkové části, vůbec netuším, co mě za pár hodin čeká....

A jestli vás zajímá pokračování, tak si ho už brzy nenechte ujít :)




19 komentářů:

  1. Teď jsem napnutá jak kšandy :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Ty jo, fakt takhle klidná? Já asi budu šíleně hysterická, navíc mamca měla hodně špatné porody, takže já mám hrůzu už teď :D
    Beauty of pink / Knižní regál

    OdpovědětVymazat
  3. Rodila som dva dni pred tebou (; a tiez som bola kludna (; rozdiek bol, ze mne voda neodtiekla, ale zacali kontrakcie, hoci na monitore nic nebolo - ked som uz tlacila doktorka mi neverila, ze ich mam, lebo mne sa vobec nestahovalo brusko, ale isli do stehien a krizov (; vdaka tomu mi bol aj cely hypnoporod nanic, lebo ten bol o predychavani bolesti cez brusko, nie stehna ((:

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Křížové bolesti jsem si taky vytrpěla, až jsem si říkala, jestli nemám to dítě spíš na zádech než v břiše. Hodně nepříjemné..

      Vymazat
  4. Taky jsem byla v klidu a v pohodě! i když se mala ohlásila o 3 týdny dříve, nicméně mi bylo řečeno, ze je dobře upecena a může ven 😃😃!

    OdpovědětVymazat
  5. Pěkně jsi to rozdělila 😉 Já rodila obě děti před termínem, to první dokonce asi 14 dní a vodu mi vždy pichali, porod vždy začal kontrakcemi.

    OdpovědětVymazat
  6. Ja to mela presne naopak...kontrakce jak hovado,a voda nic...v porodnici si nechali jen me,manzel musel domu...ale rano,zrovna kdyz mi prislo,ze kontrakce ustavaji (a voda porad nic), mi rekli ze uz mam zhavit telefon a volat manzelovi,ze uz to brzo samo zacne. A fakt ze jo,po klistyru to zacalo znovu s mnohem vetsi intenzitou,tesne pred porodem mi vodu pichli, a nakonec po spouste hodin se nase krasna holcicka narodila :-)Jo...a taky pred terminem..a taky mi rikali dva dny predtim v poradne,ze to ba porod jeste nevypada :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Som zvedava na pokracovanie. Tiez som bola v pohode a mala to podobne ako ty. Vsetko je v hlave,ako mi povedali ;)

    OdpovědětVymazat
  8. Rendy, nenapadlo tě psát krátké detektivní série?😁😁😁...styl máš vybroušený za ta " kosmetická léta" na blogu, a zápletky ti evidentně také jdou😉...a šlo by to i při mateřský dovolený ( což tedy jako název musel vymyslet nejspíš nějakej chlap)...tak my si tedy počkáme na další díl😉

    OdpovědětVymazat
  9. Jsem zvědavá jak to dopadne:-) Ty seš teda dobrá, nebyla sis jistá, jestli ti praskla voda, tak sis chtěla zajít ještě na poštu:-)
    scruffy@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  10. Tak zatím to máme stejné. Také mi praskla voda ale přesně 40+0. Byla jsem klidná, připravila si věci a odjela s přítelem do porodnice. Až když si mě tam nechali jsem to zavolala našim. A když přítele poslali pryč, že dneska se nerodí tak jsem brečela že tam nechci být sama.

    OdpovědětVymazat
  11. Moc pekne napsane! 😍 Tesim se na pokracovani! 😊

    OdpovědětVymazat
  12. Krásnej článek, krásně psané! <3 Jsem na měkko, já se hrozně těším :) A už chci pokračování!

    www.mummysweetbaby.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  13. Mě taky praskla voda a zrovna na chatě a taky jsem vůbec netušila která bije;) a jediný co jsem ještě před nástupem do porodnice chtěla stihnout bylo umýt si vlasy a oholit nohy:)))

    OdpovědětVymazat
  14. Ahoj Rendy,
    tohle je super, že o tom píšeš! Je to hodně velké zpestření tvého blogu a moc se těším na další pokračování!

    Martina

    OdpovědětVymazat
  15. Už chci pokračování, napsané skoro jako kniha, super :)

    OdpovědětVymazat
  16. Charmedka: toho se vůbec neboj, mě máma rodila 3 dny a zjevně se tahle vlastnost nedědí :)

    Sona Ratajova: haha, to děkuju :) Mohla bych psát detektivní série na kosmetické novinky třeba :) Jakože na pokračování a až ve třetím vydání se čtenáři dozví, jestli ta rtěnka nebo krém stojí za to :)))

    Jana: já tomu pořád prostě nemohla vařit a asi jsem si představovala, že ze mě musí vytéct tak litr vody, abych si řekla, jo to je ono :)





    OdpovědětVymazat
  17. A všem moc děkuju za tak milé a pozitivní ohlasy! Jsem ráda, že jste napnuté a těšíte se na pokračování :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za vaše milé komentáře! Blogger mi bohužel technicky neumožňuje odpovídat na komentáře jednotlivě, proto odpovídám vždy hromadně. Pokud se stane, že vám na váš dotaz neodpovím, kontaktujte mne prosím mailem, děkuji :)