pátek 23. února 2018

TĚHOTENSKÝ DENÍK 1.-3. trimestr

Hodně z vás se ptalo, jestli budu pravidelně vydávat nějaké těhotenské deníky nebo jestli se o těhotenství jako takovém budu nějak více rozepisovat. Čistě z pověrčivosti a velkého strachu jsem si na to netroufla dříve, než když je ten náš poklad už na světě a nechtěla jsem prostě nic zakřiknout. Navíc takhle už "netěhotná" můžu celý jeho průběh zhodnotit a tak trochu zavzpomínat, jak to vlastně celé probíhalo.



Víte, jsem vážně neuvěřitelně šťastná a vděčná, že celé těhotenství probíhalo bez jakýchkoliv komplikací nebo problémů. Ten nahoře si asi řekl, že jsem si už vytrpěla dost předtím a vážně mě doslova požehnal naprosto dokonalým jiným stavem :) Samozřejmě mi ze začátku nebylo dobře, sem tam něco bolelo a měla jsem obrovský strach, aby náš brouček byl v pořádku a hlavně nevykouknul na svět nějak předčasně. Ale když bych celý průběh měla zhodnotit, měla jsem vážně neuvěřitelné štěstí, jak skvěle to celé moje těhotenství proběhlo.

Rozhodla jsem se celý průběh a jednotlivé trimestry shrnout do jednoho článku a i když bude dlouhý, tak věřím, že koho bude toto téma zajímat, najde si čas si ho celý přečíst a nemělo by cenu to rozdělovat na více částí. První trimestr jsem rozebrala trochu podrobněji a další dva jsem se snažila zestručnit, aby to nebyl úplný román :)



1. TRIMESTR

Říká se, že první trimestr bývá nejnáročnější a každá žena ho snáší úplně jinak. Jsou problémy, které trápí víceméně asi většinu těhotných a různá jen míra jejich projevů. Kdybych měla svůj první trimestr shrnout do pár slov, tak můžu říct, že i když bylo několik týdnů vážně náročnějších, člověk byl unavený ze všeho a navíc to otravné nechutenství, tak si celkově asi nemůžu stěžovat. Byla jsem vděčná, že mě nevolnosti prakticky netrápily v práci a během dne jsem mohla víceméně normálně fungovat (i když byly chvíle, kdy bych si nejraději někam zalezla a okamžitě usnula). Můžu být neskutečně vděčná, že jsem to celé přečkala vlastně docela v pohodě. 

Můžete si ještě připomenout článek s mými těhotenskými nezbytnostmi, které mi i začátek těhotenství značky usnadnily. Najdete ho ZDE.




Nevolnosti

To je téma číslo jedno asi u každé těhotené. Absolutně nikdy nevíte, jak moc se vás budou týkat a kdy se vlastně objeví. Měla jsem vážně štěstí, že jsem ani jednou nezvracela. Asi dvakrát jsem si sice říkala, že to možná přijde, ale naštěstí nic a musím klepat na dřevo! Druhé štěstí jsem měla v tom, že nevolnosti se vždycky objevily až k večeru, když jsem se vracela z práce. Většinou jsem dojela domů, padla na gauč, začala být unavená a žaludek byl jak po dvoudenní party. Celkově bych svoje nevolnosti popsala jako jednu dlouhou kocovinu, což mi přijde asi nejvíc výstižné. Měla jsem pocit, jako bych den předtím vypila lahev laciné vodky a druhý den na to doplatila :) 

Bylo to spíš nepříjemné, protože se vám nic nechce, chcete jen ležet nebo spát. Nejhorší byla kombinace hladu a zároveň nechuti cokoliv jíst. To na tom bylo asi nejhorší, protože je to trochu bezmoc, když víte, že něco sníst musíte, ale absolutně nemáte na nic chuť. Přišla jsem si jak rozmazlené dítě a každý den jsem měla chuť na něco jiného a bylo fakt těžké to předem nějak odhadnout. Neměla jsem žádnou konkrétní chuť ani jsem neujížděla na nějaké určité potravině a prcek si řekl, že bude gurmán a každý den bude chtít servírovat něco jiného. Takže jeden večer jsem nutně potřebovala rybičkovou pomazánku, druhý den třeba rajskou a další den jen meloun :) Nemohla jsem si ani připravovat jídlo do práce, protože se často stávalo, že jsem na jídlo neměla druhý den vůbec chuť a hnusilo se mi. Manžel byl v tomhle ohledu úžasný a snažil se plnit všechny moje rozmary a nijak nekomentoval mojí chuťovou rozmazlenost :) Celkově to zní možná hrozně, ale jsem si vědomá toho, že jsem v tomhle ohledu měla velké štěstí, protože jiné ženy mají nevolnosti mnohem horší, zvrací celé dny, nemůžou nic a táhne se jim to všechno mnohem delší dobu. Mě tenhle "stav" trval asi 5 týdnů a pak všechno odeznělo a vrátilo se do normálu :)


Pleť & vlasy


Jestli jsem očekávala, že hned začnu zvracet, tak jako druhé v pořadí jsem očekávala brutální zhoršení pleti. Úplně jsem se viděla, jak jsem obsypaná pupínky a boláky a dávám to pak dohromady po zbytek roku :) A víte co? Nestalo se vůbec nic. Počet pupínků se nijak výrazně nezvýšil oproti normálku a naopak se pleť začala čistit. Všichni mi říkali, že úplně zářím, sluší mi to a že jsem nějaká hezčí. Skoro mě to až dojímá a chci to od všech písemně, protože po porodu mi tohle už nikdo neřekne a budu unavená troska s kruhama až k dekoltu :) Zdá se, že mimčo je tedy super recept na zlepšení pleti, haha. Vážně jsem ale hezčí pleť už roky neměla, péči jsem nijak výrazně neměnila a pupínky se zatím nijak brutálně netvoří, takže prosím ať to tak vydrží i nadále (ťuk, ťuk)! I stav a kvalita vlasů se může během těhotenství značně zhoršit a často čtu, jak se ženy potýkají s jejich vypadáváním. Opět jsem asi dítě štěstěny a vlasy mi nijak nepadají, jsou pořád stejně pěkné, lesklé a rostou snad ještě rychleji než normálně. Možná se to později změní a začnou mi padat ve velkém a budu ještě ráda vzpomínat, jak to bylo teď, ale to se dozvím až v budoucnu. Celkově tedy musím říct, že těhotenství má zatím na mojí pleť i vlasy blahodárný účinek a nemůžu si absolutně stěžovat :)


Bolesti 


Jestli většina žen tvrdí, že těhotenství poznaly díky bolesti prsou, tak já bych asi doteď netušila, že jsem byla těhotná :) Moje prsa na tenhle stav jaksi moc nereagovaly a bylo jim to fuk :) Nevyrostly nějak moc, mohla jsem pořád nosit stejné podprsenky a nemusela se nijak omezovat. Nějaké náznaky "bolesti" se objevily spíš až ke konci 1.trimestru, kdy mi bylo nepříjemné spát na břiše, ale nemůžu říct, že bych v tomhle ohledu nějak zvlášť "trpěla" a nebo běžela kupovat o dvě čísla větší podprsenky :) Žádné jiné bolesti nebo problémy se díky bohu také neobjevily, takže znovu můžu jen klepat na dřevo a být neskutečně vděčná.


Nálady

Další klišé, na které jsem se připravovala, bylo to, že těhotné brečí neustále a kvůli všemu. Očekávala jsem, že budu jako hromádka neštěstí ovládaná hormony a že každá reklama na prací prášek způsobí příval slz. Tak díkybohu ani to se nekonalo a nestalo se mi jedinkrát, že by se mi chtělo brečet nebo jsem chytla nepochopitelný záchvat špatné nálady nebo melancholie :) Přišla jsem si úplně stejná jako normálně, nikdo v mém okolí ani neříkal, že bych byla vyšinutá nebo doma manželovi brečela na rameno kvůli každé hlouposti, takže i tohle se mi nějak vyhnulo :) 


Únava

Ta se mi samozřejmě nijak nevyhnula a některé dny mě zasáhla tolik, že mě skoro až paralyzovala. Několikrát jsem během dne prostě jen tak usnula a hotovo. Tělo prostě vyplo a nazdar :) Chodila jsem spát strašně brzy, nebyla jsem schopná večer vůbec pracovat (tudíž ani psát články apod.), nebyla jsem schopná vařit nebo doma uklízet. Všechno dělal manžel, staral se o mě, nosil mi jídlo, na které jsem zrovna měla své rozmazlené chutě a prostě byl úplně nejúžasnější na světě! Díky bohu tenhle stav trval jen pár týdnů a úderem druhého trimestru se energie vrátila zpátky, ale o tom až později.


Čich

Většina kamarádek nebo známých v mém okolí měla problém s tím, že se jim během začátku těhotenství dělalo zle z různých pachů. Některé dokonce nemohly používat ani parfém a vadilo jim prakticky cokoliv. Mě se ale tohle taky absolutně nijak nedotklo a můj čich zůstal úplně ve stejné "formě", jako předtím. Používala jsem všechny své oblíbené vůně, žádná z nich se mi nehnusila a ani mě neiritovaly žádné pachy. 


Zvláštnosti

Pro mě bylo rozhodně zvláštní, že se mi hned od začátku těhotenství zdály sny. Na tom asi není nic divného, ale mě se sny běžně nezdají (respektive si je ráno vůbec nepamatuju). Tentokrát jsem si je ale pamatovala a říkala jsem si, co se děje. Většinou se něco děje, když se mi sny zdají :) Jenže to jsem ještě vůbec netušila, že jsem těhotná a nijak si to nespojovala. Během dne jsem občas ještě měla takové stavy, kdy jsem byla chvíli úplně duchem nepřítomná a jakoby mimo :) Opět jsem netušila, že by to mohlo mít nějakou spojitost s těhotenstvím, ale došlo mi to až zpětně. Byl to opravdu začátek "jiného stavu". Minimálně mojí mysli rozhodně :)



První trimestr většinou člověk zakončí na prvním velkém ultrazvuku, který sice není povinný, ale nechápu ženy, které na něj dobrovolně nejdou. Podstoupila bych snad prakticky cokoliv, jen abych si byla o něco víc jistá, že je brouček tam uvnitř v pořádku a nic mu nechybí! Chvíli předtím, než jsme s manželem šli na řadu do ordinace, jsem byla tak strašně nervózní, že jsem chtěla skoro utéct pryč a brečet. Tak moc jsem se bála. A tak moc se mi ulevilo, když doktorka jezdila sondou po břiše a hlásila, že je náš malý poklad v pořádku a zdravý! Zatlačovala jsem slzy radosti (samozřejmě vydávané za dojetí z toho, že vidím, jak se ten malý drobeček uvnitř vrtí a mává nám na pozdrav). 

Kdo tohle zažil, asi to úplně chápe. Není to záruka 100%, ale každý malý krůček, který v těhotenství urazíte a je bez problémů, tak člověku strašně psychicky uleví :) Výsledky byly tedy bezvadné a jak krevní testy, tak samotný ultrazvuk dopadl na jedničku. A navíc když jsem viděla manželův fascinovaný výraz, když našeho drobečka pozoroval na té velké obrazovce v ordinaci, to mi asi nikdy nezmizí z paměti. A fotka z ultrazvuku šla samozřejmě hned do rámečku, protože to byl jeden z velkých milníků na naší společné cestě :)




2. TRIMESTR


Pro mě začal vlastně hned po velkém ultrazvuku. Následovala registrace ve vybrané porodnici a její osobní návštěva. Taky jsem naše mimi registrovala k pediatrovi, což se může zdát jako docela brzy, ale vzhledem k tomu, že naše vybraná paní doktorka je velice žádaná a oblíbená, musí se k ní registrovat velice časně, jinak pak není šance se k ní dostat. Celkově bych 2.trimestr shrnula jako pohodový a opět musím klepat na dřevo a děkovat tomu tam nahoře, že byl ke mě tak hodný a dopřál mi takovou pohodu, kterou neberu jako samozřejmost. Díkybohu se neobjevily žádné komplikace nebo něco, co by mi ztěžovalo život. Mohla jsem normálně fungovat i pracovat, cítila jsem se dobře, měla jsem dost energie a stihla jsem i zabalit celou naší domácnost a začít se přesouvat do domečku.




4. měsíc (13+2 až 17+4tt)

Nevolnosti již úplně odezněly, pociťuji nový nával energie, který se mě naštěstí drží až do konce těhotenství. Ujíždím na Mattonkách a mléčných produktech (jsem schopná dát litr mléka během dne). Triple test v 15tt dopadá dobře a mě se zase o něco více uleví. Vyrážím i na press trip do Berlína a začínám spát na boku, protože mi to na břiše není příjemné. Po prvním trimestru plném nechutenství mám mínus dvě kila a taky začínám pokukovat po prvních kouscích výbavičky :)




5. měsíc (17+5 až 21+6 tt)

Začínám cítit, že se v břiše něco děje, že se začíná maličko zvětšovat a jakoby zpevňovat. Na začátku už cítím i první pohyby miminka a manžel si s ním po večerech rád povídá a hladí mi pořád břicho. Už také víme, že čekáme chlapečka a já se v noci začínám budit a hůř se mi usíná.




6. měsíc (22+0 až 26+2 tt)

Na přelomu 5. a 6. měsíce se začíná už rýsovat těhotenské bříško, ale pokud chci, tak ho jsem stále schopná něčím oversized schovat a spousta lidí v této době stále nemá tušení, že jsem těhotná :) Začíná také pověstné pálení žáhy, na které normálně nijak netrpím, ale sem tam se projevuje. Doteď jsem nepřišla na to, po čem se to objevuje a nevypozorovala jsem žádné konkrétní jídlo, které by mi to způsobovalo. Ve 20tt jdu na další velký ultrazvuk, který opět dopadne na jedničku a s manželem to jdeme oslavit společnou snídaní a návštěvou prodejny kočárků, kde si vybíráme ten náš "vysněný" a jdeme se ujistit, že je tak skvělý, jak jsme si ho představovali.



Pohyby i kopance miminka jsou už o mnoho silnější a důraznější, takže je přes břicho cítí i manžel a pokaždé se nad nimi rozplývá :) Začíná mě trochu trápit roztahování pánve, se kterým si pár dní dost zkusím a pokaždé mám pocit, jako kdybych celou noc trénovala provazy a ráno měla namožená celá třísla. Začínám chápat, proč některé těhotné chodí jak kačeři a říkám si, že jestli to nepřejde, bude to vážně tedy "sranda". Po pár dnech všechno ale odezní a dost tomu pomůže i poloha miminka, které se už přetočí hlavičkou dolů. S manželem jsme také šli na 4D ultrazvuk a totálně a bezmezně se zamilovali do toho našeho poklada. Myslí si to asi každá maminka, ale ten náš miláček je prostě nejroztomilejší a mě kapou slzy dojetí pokaždé, když se na tu fotku podívám :)


3. TRIMESTR

Nevím proč, ale začínám si říkat, že to všechno děsně letí a snažím se uklidňovat tím, že kdyby se mimču chtělo na svět dřív, že už to třeba nebude tak kritické. Každý týden, co jsem 2v1 děkuju tomu tam nahoře, že jsem za to vděčná a vážím si toho. Bála jsem se toho, že budu ke konci hodně unavená a budu chtít celé dny prospat, ale naopak mám nejvíc energie za celé těhotenství. Na mateřskou odcházím v úplně nejposlednějším možném termínu a zpětně vidím, že bych byla schopná pracovat prakticky až do porodu, protože mi bylo stále dobře a cítila jsem se skvěle. Od doby, co jsem nastoupila na mateřskou už pak jen doma ladím věci pro mimčo, všechno peru, žehlím a neskutečně se těším, až bude s námi. 





7. měsíc (26+3 až 30+4 tt)

Malý už pořádně kope a nejvíc se v tom vyžívá večer, kdy se chystám spát nebo ležím na boku. Tím, že je už hlavičkou dolů, tak naštěstí nikde netlačí a já se modlím, aby už tak vydržel a nechtěl se přetočit zpátky :) Chytám angínu a bohužel se nevyhnu antibiotikům, ze kterých nemám ani trochu radost, ale paní doktorka mě uklidňuje, že se mimču nemůže nic stát. Podstupuji velký screening ve 30tt a i tentokrát je všechno v pořádku. Tedy do doby, kdy se doktorce nezdají srdeční ozvy miminka a pro jistotu mě pošle na monitor. O mě se pokoušejí mrákoty a říkám si, že jediný, kdo nemá srdeční ozvy v pořádku, jsem spíš já. Paní doktorka asi neměla svůj den, protože na monitory postupně dorazí i ostatní těhule, co čekaly v čekárně po mě :) Ale jsem za tu přehnanou opatrnost ráda a lepší je jedno vyšetření navíc, než něco zanedbat. Po půl hodině odcházím s klidem v duši, protože všechno je naprosto v pořádku a mimčo možná chytlo trochu nerva ze mě, protože prostě nemám návštěvy doktorů ráda a stresují mě předem :) Už alespoň vím, jak to na monitorech chodí a co mě za pár týdnů pak čeká. Dobře dopadá i cukrovkový test, který zvládám líp, než sama očekávám a i když pití toho cukrového hnusu fakt není dobré a několikrát se mi z něj navalí, tak naštěstí celý proces čekání a odběrů dávám dobře a není mi nijak zle ani neomdlívám. Mimču se přestává líbit, když dlouho v práci sedím a začíná mi dávat najevo, že je čas se projít a protáhnout :) Ani teď nemám pocit, že bych musela jíst za dva a spíš mám problém jíst normální porce za jednoho.




8. měsíc (30+5 až 35+0 tt)

Jsou Vánoce, takže si snažíme užívat domácí pohodu a klid. Bohužel chvíli po Vánocích chytneme doma nějaký bacil a půlka rodiny skončí na pohotovosti. Já nakonec pro jistotu jedu i do porodnice na kontrolu, zda je vše v pořádku a na mimču bacil žádné stopy nezanechal. A díkybohu to zanechalo stopy jen na mě a malému prckovi nic není a od poslední kontroly nám zase něco nabral. Což se nedá říct o mě, protože končím se skórem mínus kilo, protože jsem několik dní jen na rýži a sucharech a tušit to dřív, nacpala bych se na Štědrý den o dost víc a nijak si nevyčítala ani kus cukroví :) Začínám také pomalu a jistě balit tašku do porodnice a zjišťovat si, co všechno moje porodnice doporučuje s sebou. Mimčo má taky několikrát denně škytavku a je to děsně vtipné, když vám skáče břicho v pravidelných intervalech a uvnitř to tak jakoby lechtá, tak tam ten malej škytavec poskakuje :)





9. měsíc (35+1 až 40+0 tt)

Stále se mi skvěle spí, dokonce bych řekla, že tak o 150% lépe než ve druhém trimestru, kdy jsem někdy měla problém zabrat a hned usnout. I pálení žáhy prakticky vymizelo a na to, že už bříško dost povyrostlo, necítím se pořád jako velryba, i když jistá nemotornost a padání věcí z ruky se mě stále drží :) Máme konečně postýlku, kočárek na cestě a stíháme ještě poslední výlet do Zlína. Zvládáme těhotenské focení a také předporodní kurz přímo v naší porodnici. Už mi začíná docházet, že mimi může přijít prakticky kdykoliv a je třeba být připravený :) Někdy v polovině ledna má malý už 2600g a kontroly u mé lékařky už jsou častější a po domluvě s ní jdu na poslední kontrolu až ve 36+5 tt a další týden na to už mě čeká první poradna v porodnici. Tam jsem stihla jít jen 2x a víckrát jsem to už nestihla :) Doteď mi přijde vtipné, když jsem se v úterý doktora ptala, jestli už se to nějak hýbe a vypadá to na porod a on mi říká, že rozhodně ne a že malý je ještě hodně nahoře. No a v pátek mi praskla voda a nad ránem se náš poklad narodil :) Moje těhotenství tedy skončilo přesně 39+0 a maličký se narodil přesně o týden dříve.

Jediné, co mě ke konci trápilo, bylo časté chození na záchod, protože mimčo už hodně tlačilo na močák a měla jsem pocit, že se mi chce non stop čůrat. To mi vlastně na celém mém těhotenství přišlo nejvíc otravné a zvlášť na úplném konci to bylo už trochu peklo. A druhá věc, co mě na konci trochu děsila, bylo to, kdy to vlastně přijde. Jak poznám, že se porod blíží a že to celé vypukne? Nakonec to bylo takové překvapení a šok, že to přišlo o týden dříve, že to doteď nechápu :) Ale to by bylo asi na delší vyprávění...

Celkově jsem tedy neskutečně vděčná, jak moc dobře jsem to celé snášela, jak pohodové to celé bylo a jak moc jsem si užívala každou minutu, co byl maličký uvnitř. Vím, že třeba při dalším těhotenství bych už takové štěstí nemusela mít a mohla bych ho celé protrpět. Jsem ale vážně neskutečně vděčná a teď už si toho našeho poklada užíváme doma.

Pořád tomu prostě nemůžu uvěřit, že je ženské tělo tak dokonalé, že dokáže vytvořit lidskou bytost ze dvou buněk. Je to vážně požehnání a dar, který bohužel není samozřejmost a je třeba si to pokaždé uvědomit....Já tomu tam nahoře děkuju pořád, že nám i po tom všem, našeho chlapečka seslal a my se mohli stát jeho rodiči <3


9 komentářů:

  1. Krásné fotky! Jde na nich vidět, že jsi strašně moc spokojená! :) Moc ti to sluší♥ přejeme tobě i Kubovi hlavně hodně zdraví :)

    OdpovědětVymazat
  2. Je zajímavé jak to má každá jinak :) Všeobecně ten přístup, psychiku i vyšetření :) Já od začátku těhotenství byla naprosto vyklidněná a vůbec by mě nenapadlo, že bude něco v nepořádku a budou problémy - a to jsem za sebou měla potrat. Prostě hormony fungovaly a fungují maximálně. Podstoupila jsem dva velké ultrazvuky, kde byly výsledky vždycky perfektní a třetí screening se u nás ani nedělá. Na cukrovku jsem se rozhodla jít až teď ve 29tt a prostě věřila svému tělu, samozřejmě jí nemám. Na porod se neuvěřitelně těším a špatné myšlenky a strach kolem mě jdou veeelkým obloukem :)

    OdpovědětVymazat
  3. Nádherný článek! Přála bych si jednou mít stejně pohodové těhotenství 😊

    OdpovědětVymazat
  4. Krásný článek, přeji hodně zdravíčka Tobě i malému a ať Vám dělá jen samou radost. 😉

    OdpovědětVymazat
  5. Krásný článek :) má své kouzlo. Moc se mi Rendy líbí, že jsi do článku zakomponovala i fotky s tebou :)

    Nela z blogu Růžová rtěnka

    OdpovědětVymazat
  6. Krásně jsi to popsala, až trochu lituji, že já už to teď podruhé tolik neprožívala, taky kvůli tomu, že jsem nastupovala po 3 letech do nové práce, dítko poprvé do školky, neměla jsem před ani po otěhotnění žádné potíže, takže všechno tak nějak přirozeně plynulo a neměla jsem žádné obavy, ani na ně nebyl moc čas.
    scruffy@seznam.cz

    OdpovědětVymazat
  7. Krásný, dojemný osobní článek Rendy! Úplně ty Tvoje pocity chápu. První těhotenství jsem měla dost podobné, vlastně i to druhé, ale to už si člověk nestíhá tak užít a prožít, takže je fajn, že sis to první prožila takhle pěkně! ♥ Buďte hlavně zdraví, šťastní a spokojení!
    m.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za vaše milé komentáře! Blogger mi bohužel technicky neumožňuje odpovídat na komentáře jednotlivě, proto odpovídám vždy hromadně. Pokud se stane, že vám na váš dotaz neodpovím, kontaktujte mne prosím mailem, děkuji :)